OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit. SBM se jednoduše pokusili nasednout na rozběhlý trend porno gore kapel - naskočit úspěšně na rozjetý vlak a nerozbít si přitom hubu ale nebývá úkol právě nejsnadnější. SBM s touhle deskou hopli neúspěšně a nadále tak nohama stírají rosu na kolejích. Rychlost bicího automatu, jak známo, není přímo úměrná kvalitě výsledného počinu, seč by měl zvuk sebelepší. Prostě jedni CBT stačí a jakýkoli jejich další pseudoklon vyznívá dosti trapně, navíc o to hůř dokupy se skutečností, že zmíněný klon není ani nápaditý, ani moc dobře zahraný a vlastně to není ani klon. Trapnější logo jsem taky už dlouho neviděl. Kytarové riffy SBM, co do komplikovanosti srovnatelné s prvním demáčem Törru, jsou k uzoufání nudné. Výbuchem originality je potom osmý song, který se tváří být předělávkou známé opilecké hymny What Shall We Do With The Drunken Sailor. SBM ho hrají se všemi jeho hudebními kvalitami a instrumentálními finesami. Ó hrůzo… jen ten název okořenili o závěr „…with the Mutilated Corpse“. Uvzdychaná intra plná hekání a „ja ja, oh schön…“ to tedy nezachrání. Zbývá už snad jen čekat projev Ericha Honeckera jako outro a bude vymalováno. Ne, nic takového se nekoná… Ještě že je to řádně intelektuální kapela, tihle SBM – drží se hesla Eat Your Bowels, Rape Your Asshole, Lick Your Holy Sperm. Ach jo…
1 / 10
1. Intro (Return of The Chainsaw Massacre)
2. Schweinemassacre
3. Shameless Exhibition of A Shaved Cunt
4. Corpse Pulsating Plate
5. Her Masters Evildong
6. Dildo In The Beautycase
7. Auf'm Rechng Gxappt
8. What Can We Do With A Mutilated Corpse
9. Corpsefucker
10. Outro (Who Has Killed Mr. Burns)
Anal Intruder (2003)
100% Schmutzcore (2001)
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.